Doporučené přípravky proti plzákovi španělskému:
Plzák španělský pochází ze severní části Pyrenejského poloostrova, ze západní Francie. V 50. letech 20. století se začal šířit do dalších částí Evropy, V České republice byl poprvé zaznamenán v roce 1991. Vyskytuje se především v zemědělské a kulturní krajině, často v zahradách. Preferuje vlhká a stinná stanoviště.
Plzák španělský je aktivní především v noci a za vlhkého počasí. Přes den se podobně jako ostatní slimáci ukrývá na stinných a vlhkých místech, v prasklinách v půdě, pod kameny a dřevem. Po dešti vylézá z úkrytů a vydává se za potravou. Je schopen se vměstnat do velmi úzkých štěrbin a přečkat sucho, protože se v minulosti adaptoval na suché podmínky Pyrenejského poloostrova.
Plzák španělský je všežravec. Preferuje salát a zelí, ale napadá i další druhy zeleniny a ovoce. Požírá i odumřelé rostlinné a živočišné zbytky.
Plzák španělský je hermafrodit, každý jedinec má samčí i samičí pohlavní orgány. Při páření si dva jedinci vymění spermie. V Česku se plzáci páří jednou ročně, koncem června. Samičky kladou vajíčka od poloviny srpna do konce září, někdy až do prosince, pokud je teplejší počasí. Jeden plzák může naklást až 230 vajíček. Mladí slimáci se z vajíček líhnou zhruba po měsíci, ale pozdě nakladená vajíčka přezimují ukrytá pod vrstvou hlíny nebo organického materiálu a slimáci se vylíhnou až na jaře.
Plzák španělský způsobuje značné škody v zemědělství i na zahradách. Dokáže zlikvidovat celou úrodu. Dospělý jedinec zkonzumuje za sezónu až kilogram rostlinné hmoty.
K likvidaci plzáků se používají granulované moluskocidy s obsahem sloučeniny železa a fosforu (např. Ferramol) nebo metaldehydu (např. Granulax, Vitrol).
Nejúčinnější je biologická ochrana v podobě aplikace parazitických hlístic Phasmarhabditis hermaphrodita, prodávaných pod názvem Nemaslug.
Mechanické metody likvidace spočívají v ručním sběru plzáků, kladení pastí s pivem nebo atraktantem a v instalaci mechanických bariér z měděných pásků nebo plastových límců.