Mera zimostrázová pochází pravděpodobně ze západního Středomoří, v českých zemích byla poprvé zaznamenána již před rokem 1900. Dnes je rozšířena po celé Evropě (včetně České republiky) a byla zavlečena i do Severní Ameriky. V Česku nejde o původní druh – jedná se o invazního škůdce, který se šířil spolu s pěstováním zimostrázů v parcích a zahradách. Vyskytuje se všude tam, kde se pěstují zimostrázy, zejména v teplejších oblastech.
Dospělci jsou okřídlení a aktivně přelétávají či přeskakují na krátké vzdálenosti, takže mohou osidlovat i blízké keře zimostrázu. K šíření přispívá také převoz a obchodování s napadenými sazenicemi buxusů. Mera preferuje suchá a zanedbaná stanoviště – častěji bývá pozorována na keřích zimostrázu, které trpí suchem nebo nejsou pravidelně udržovány řezem.
Mera zimostrázová žije skrytě v hustém větvení buxusu. Nymfy se zdržují zejména uvnitř svinutých mladých lístků na vrcholech výhonů, kde jsou chráněny před deštěm i predátory. Mera zimostrázová je monofágní – celý svůj životní cyklus tráví na zimostrázu a v sezoně se nepřesunuje na jiné rostliny.
Primárními hostiteli jsou výhradně zimostrázy (rod Buxus). Mera zimostrázová napadá prakticky všechny druhy a kultivary buxusů, V okrasných výsadbách zejména zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens) a příbuzné druhy či kultivary.
Existuje rozdíl v náchylnosti jednotlivých variet: například tzv. americký zimostráz (větší formy B. sempervirens) bývá napaden velmi často, zatímco některé kultivary anglického zimostrázu (např. B. sempervirens ’Suffruticosa’ s drobnějšími listy) jsou vůči poškození merou odolnější.
Sekundární hostitelské rostliny nejsou známy.
Mera zimostrázová má jednu generaci do roka (jednoroční vývojový cyklus) . Přezimuje ve stadiu vajíček, ukrytých pod šupinami pupenů. Na jaře, s nástupem teplejších teplot a začátkem rašení zimostrázu, dochází k líhnutí nymf. Líhnutí obvykle časově souzní s rašením pupenů– jakmile se na jaře (v dubnu) začnou rozvíjet nové listy buxusu, vylíhlé nymfy se přesouvají na jejich spodní stranu a začínají se živit sáním mízy.
Nymfy procházejí pěti vývojovými instary (stádii) a jejich vývoj do dospělce trvá přibližně šest týdnů. Během této doby intenzivně sají na mladých listech a vylučují ochranný voskový obal.
Koncem jara až začátkem léta (obvykle květen až červen) dochází k postupnému líhnutí okřídlených dospělců. Dospělci jsou drobní světlezelení motýlci, kteří žijí 1–2 měsíce .
V letních měsících (červenec) dochází k rozmnožování – po páření kladou samičky vajíčka (obvykle v počtu 1 až 7 vajíček pohromadě) opět pod šupiny nově se zakládajících pupenů zimostrázu. Každá samička dokáže naklást až okolo sta vajíček. Tato vajíčka zůstávají na rostlině přes zbytek léta, podzim a celou zimu, aby se z nich na jaře příštího roku znovu vylíhla nová generace nymf. Díky tomuto cyklu má mera pouze jednu generaci ročně a škodí zejména na jarním růstu – další letní nové výhony už nebývají napadeny, protože v té době už jsou přítomni jen dospělci, kteří rostlinu výrazněji nepoškozují.
Sáním a působením nymf dochází k deformaci a zbarvení listů (viz níže), což narušuje dekorativní vzhled zimostrázů. Napadené keře působí nezdravě a neudržovaně, což je problém zejména v živých plotech a udržovaných tvarech z buxusu, kde se klade důraz na pravidelný tvar a sytě zelenou barvu listů. Mladé výhonky zimostrázu silně napadené merou zpomaluji svůj růst a mohou být zakrnělé. Dlouhodobé a opakované silné napadení dokáže oslabit vitalitu keře, zejména pokud je rostlina již stresovaná suchem nebo jinými škůdci. Přesto však mera zimostrázová nepatří mezi kriticky nebezpečné škůdce – nezpůsobuje úhyn rostlin, škody jsou převážně kosmetické.
Pro pěstitele okrasných rostlin však představuje významný problém, protože napadené sazenice zimostrázu jsou hůře prodejné a vyžadují ošetření. V posledních letech navíc stoupá význam jiných invazních škůdců zimostrázu (zejména zavíječe zimostrázového a bejlomorky zimostrázové), kteří mohou v kombinaci s působením mery způsobit vážnější poškození porostů.
Napadení merou zimostrázovou se projevuje charakteristickými deformacemi mladých listů zimostrázu. Rašící lístky na vrcholcích výhonů, na kterých sají nymfy, se výrazně lžicovitě (konkávně) prohnou a okraje listů se stáčejí dovnitř, často až do podoby uzavřené kapsy. Postižené lístky bývají světlejší, žlutozelené. Silně napadené výhonky mají většinu mladých listů zdeformovaných a nahloučených u sebe – na konci větvičky pak vzniká útvar připomínající malou „hlávku“ o průměru do 2 cm.
Nechemické metody zahrnují například oplachování keřů silným proudem vody, které může vyplavit část nymf z listových kapes
Mezi efektivní postřiky patří Neudosan (insekticidní mýdlový postřik povolený i v ekologickém zemědělství), prostředky s účinnou látkou spinosad (přírodní insekticid získaný z aktinomycet) – např. přípravek SpinTor, a přípravky s extrakty z nimbového oleje obsahující azadirachtin (např. NeemAzal). Tyto ekologické prostředky je třeba aplikovat důkladně na nové výhony na jaře, kdy jsou nymfy mladé a citlivé.