Mera trnková (slivoňová) se vyskytuje prakticky v celé Evropě, vždy v blízkosti ovocných sadů i volně rostoucích trnkových keřů. V rámci jedné sezóny střídá hostitelské rostliny. Dospělci přezimují mimo ovocné stromy, a to skrytě na jehličnanech ve vyšších polohách (obvykle od 450–500 m n. m. výše), ze kterých sají mízu. Brzy na jaře (konec března až duben) se probouzejí a migrují do níže položených lokalit s peckovinami.
Hromadný nálet mer trnkových do sadů nastává zpravidla ve druhé polovině dubna (v době květu trnek) a pokračuje do začátku května. Tímto způsobem se mera šíří na jaře z lesních a křovinatých útočišť do ovocných výsadeb, kde se rozmnožuje. Koncem jara a začátkem léta naopak nová generace okřídlených jedinců opouští hostitelské rostliny a migruje zpět na vzdálené zimoviště na jehličnanech.
Hlavním hostitelem mery trnkové je trnka obecná. Vývoj však probíhá i na řadě dalších peckovin rodu Prunus. Z planých a poloplaných druhů jsou to slivoň myrobalán (slivoň třešňová) a slivoň obecná. Z ovocných dřevin napadá meru především meruňky, broskvoně, švestky a slívy, dále třešně, višně a dokonce i mandloně či slivoň japonskou. Mera slivoňová je tedy oligofágní škůdce většiny peckovin – preferuje trnku, ale dokáže úspěšně žít a množit se na všech běžných druzích peckovin v Evropě.
Mera slivoňová (trnková má jednu generaci ročně. Jakmile na jaře teploty vystoupají (obvykle koncem března), začínají opouštět zimoviště a nalétávají na hostitelské peckoviny. Brzy po přesunu na jaře dochází ke spáření a samičky kladou vajíčka – kladení probíhá od poloviny dubna do konce května. Drobná oválná vajíčka jsou kladena jednotlivě či v malých skupinkách na poupata, mladé listy a letorosty hostitelských rostlin.
Z vajíček se líhnou nymfy, které postupně procházejí několika vývojovými instary na listech a výhoncích peckovin. Nymfální vývoj trvá zhruba 4–6 týdnů; první dospělci nové generace se objevují od poloviny května a vrchol výskytu imág spadá do druhé poloviny června. Nově vylíhlí dospělci zpočátku zůstávají na hostitelských stromech asi týden po posledním svlečení, poté však migrují pryč – opouštějí sady a odletují na podzimní a zimní stanoviště na jehličnany. Tam přečkají zbytek léta, podzim a zimu, aby následující jaro opět cyklus zopakovali.
Přímé poškození hostitelských rostlin sáním mízy je u mery trnkové relativně malé – nenapadá-li strom masivně, nezpůsobí významné deformace listů ani neobrací listy do hálkovitých útvarů, jako to dělají některé mšice či jiné druhy mer. Při sání však nymfy produkují velké množství sladké medovice, která může pokrývat listy a plody, a podporuje tím rozvoj černí (saprofytických hub) na povrchu. Tím může dojít ke snížení fotosyntézy a zhoršení kvality plodů, zejména jsou-li lepkavé výměšky a černě přítomny v době sklizně.
Mera slivoňová je však jediným známým přenašečem fytoplazmy evropské žloutenky peckovin (ESFY), kterou způsobuje fytoplasmatický organismus Candidatus Phytoplasma prunorum. Tuto zákeřnou chorobu přenáší mera na peckoviny při sání. Evropská žloutenka peckovin způsobuje postupné žloutnutí a svinování listů, zakrnělý růst, předčasné rašení během zimy a nakonec odumírání větví i celých stromů meruněk (mrtvice), švestek, broskvoní aj. V teplých oblastech s intenzivním pěstováním meruněk a broskvoní má výskyt ESFY devastující dopad – není výjimkou úhyn 60–80 % napadených stromů v průběhu několika let. Mera trnková tak patří k nejzávažnějším škůdcům peckovin.
Prvním příznakem napadení merou trnkovou je přítomnost medovice, zejména v období vývoje nymf (květen–červen), který vypadá jako lesklý lepivý povlak na spodní straně listů či na povrchu plodů. Při silném napadení merou mohou mladé letorosty zaostávat v růstu a listy mohou být mírně deformované či svinuté vlivem sání nymf.
Samotní škůdci jsou drobní a nenápadní – dospělce lze spatřit při pozorném pohledu jako pohyblivé světle hnědé „mušky“ odskočující z větviček při vyrušení, nymfy jsou pak přisedlé a kryté voskovými výpotky, takže nejsou snadno vidět.
Daleko výraznější jsou však příznaky choroby ESFY, pokud k infekci dojde. U citlivých hostitelů (meruňky, broskvoně aj.) dochází v létě k chlorotickému žloutnutí a svinování listů, postižené letorosty mohou zdřevnatět a zastavit růst. Během podzimu a zimy napadené stromy často opakovaně a raší (projev „zimního rašení“), kvůli čemuž jejich pupeny namrzají. Následuje postupné odumírání větví od vrcholu koruny a celkové chřadnutí stromu; u meruněk a dalších náchylných peckovin končí nákaza často úhynem celého stromu během několika let.