Doporučené přípravky proti hraboši polnímu:
Hraboš polní se vyskytuje v kontinentální Evropě s výjimkou Skandinávie, v Rusku a na Blízkém východě. Preferuje otevřenou krajinu, jako jsou louky, pole, pastviny, stepi, ale i řídké lesy. Ačkoli se jedná o nížinný druh, proniká i do vyšších poloh.
Hraboši polní žijí v koloniích a budují si složité systémy nor, které se nacházejí v hloubce 30 až 50 cm pod zemí. Nory jsou propojeny chodbičkami a slouží jako úkryt před predátory, místo pro odpočinek, výchovu mláďat a skladování potravy. Přítomnost hrabošů na zahradě je patrná zejména na jaře, kdy roztaje sníh a odhalí síť jejich chodbiček
Hraboš polní je býložravec. Živí se převážně zelenými částmi rostlin, kořeny, semeny, hlízami, ale nepohrdne ani kůrou stromů a keřů. Mezi jeho oblíbenou potravu patří například jetel, mrkev, řepka olejka, petržel, ale i ovocné stromy. Jeden hraboš zkonzumuje denně množství potravy odpovídající jeho tělesné hmotnosti.
Hraboš polní je býložravec. Živí se převážně zelenými částmi rostlin, kořeny, semeny, hlízami, ale nepohrdne ani kůrou stromů a keřů. Mezi jeho oblíbenou potravu patří například jetel, mrkev, řepka olejka, petržel, ale i ovocné stromy. Jeden hraboš sežere denně množství potravy odpovídající jeho tělesné hmotnosti.
Hraboši polní se velmi rychle množí. Samice jsou pohlavně dospělé již ve věku 2 týdnů, což je v živočišné říši ojedinělé. Březost trvá 3 týdny a v jednom vrhu může být 2 až 12 mláďat. Ročně mívají samice 3 až 7 vrhů. Mláďata se rodí slepá a holá, ale rychle se vyvíjejí. Samice často budují společná hnízda a kojí i mláďata jiných samic. Hraboši polní se dožívají průměrně 4,5 měsíců, maximálně 2 roky.
Hraboš polní je považován za jednoho z nejvýznamnějších škůdců v zemědělství. Způsobuje značné škody na polních plodinách, ovocných stromech, zelenině a trávnících. Kromě přímé konzumace rostlin poškozuje i jejich kořenový systém svými norami. Roční škody způsobené hraboši v zemědělství se pohybují v řádech milionů korun. Hraboši polní jsou také přenašeči mnoha nemocí, které mohou být nebezpečné i pro člověka, například hantaviróza nebo toxoplazmóza.
Proti hrabošům se nasazují vystřelovací a trubkové pasti. Rodenticidy se umisťují přímo do nor nebo se aplikují formou postřiku. Nepřímá ochrana spočívá v pravidelném sečení trávy, odstraňování plevele, ochraně kmenů stromů pletivem, podpoře hnízdění dravců v okolí polí a sadů.